Vytyčit vánoční trhy není jen tak
Na konci listopadu mě obvykle kontaktuje bratranec z Prahy. Je architektem, má na starosti Vánoční a Velikonoční trhy na Staroměstském a Václavském náměstí. Poprvé to bylo před pěti lety, poté, co si o rok dříve Pražané udělali ostudu, když jim vánoční strom z Velkých Karlovic spadl a těžce zranil britského turistu. Realizací Vánočních trhů byla z toho důvodu pověřena jiná firma, pro kterou pracuje můj bratranec Pavel. Stánky trhů navrhl tak, že jejich řady tvořily tvar hvězdy, uprostřed nichž stál „most“, vyvýšená dřevěná stavba tvořící jakousi dominantu trhů, samozřejmě kromě vánočního stromu. Na ten byl po předchozí zkušenosti vypracován statický posudek statikem z Nového Jičína, podle něhož byl strom jištěn ocelovými lany.
Zbývalo vyřešit, jak trhy vytyčit na ploše náměstí. V Praze se totiž stánky nesbíjejí ve dne jako v jiných městech. Stavějí se vždy v noci. Od jedenácti hodin se na místě shromažďují pracovníci a dostávají instrukce. S úderem půlnoci pak na „Staromák“ přijíždí jeden kamión za druhým – se složenými stánky, s vánočním stromem, s rozkládacím pódiem. A v tom shonu a osvětlení reflektory by těžko běhali s pásmem a dohadovali se, kde který stánek postavit. Proto trhy musí být na ploše náměstí vytyčeny a barevnými křížky označeny předem.
Náhoda tomu chtěla, že jsem 14 dní před začátkem trhů zavítal do Prahy, kde mě bratranec seznámil s problémem jejich vytyčení. Jelikož jsem vystudoval geodézii, navrhl jsem jejich vytyčení geodetickým přístrojem. Kolega, zeměměřič Taras ze západní Ukrajiny, si v práci vypůjčil nejmodernější přístroj značky AGA. Takový přístroj se postaví na stativ, určí se jeho pravoúhlé souřadnice a začne se vytyčovat. Každý bod se vytyčí vzdáleností od přístroje a úhlem od orientačního směru. Protože jsme měli nejdokonalejší přístroj na světě vůbec, sám se natáčel do požadovaného směru, délky bylo možné měřit laserovým paprskem.
Když jsme se při přípravě domlouvali, kdy vytyčení provedeme, bratranec řekl, že na Staroměstském náměstí je čilý ruch v každou denní dobu, nejklidněji je tam v noci. Dali jsme na něho, dorazili jsme tam v osm večer. Jo, ale těch lidí, co tam korzovalo. Co chvíli nám vstupovali do záměrné přímky, vyptávali se, co tam provádíme, mluvili na nás různými jazyky. Když jsme s měřením o půl druhé v noci skončili, pravda, lidí už ubylo… Pak nás ale ještě čekal Můstek na „Václaváku“. Jestliže na Staroměstském náměstí byli lidé alespoň „kulturně naladěni“, tady se shromažďovala spodina velkoměsta, rušno je tady i nad ránem.
To bylo při našem prvním vytyčování, když jsme ještě nevěděli, do čeho jdeme. Vytyčovali jsme potom střídavě Vánoční a Velikonoční trhy, vždy před začátkem adventu a několik týdnů před Velikonocemi. Na rozdíl od první zkušenosti ve dne. Zjistili jsme, že ráno do devíti hodin není na Staroměstském náměstí takřka ani noha, shluky turistů se začínají objevovat až od desíti. S Tarasem jsme si udělali stanovisko přístroje na hrotu mosazné destičky vsazené do dlažby, je na ní nápis, že tímto místem prochází „Pražský poledník“, podle něhož se v minulosti řídil pražský čas. Nápis je česky a latinsky. Udivovalo nás, kolik turistů si nápis čte. Že by tolik lidí mělo ve škole latinu, anebo že by se čeština stávala světovou řečí? Aby kolem nás tolik lidí nezevlovalo, nápis jsme začali ukrývat pod batohy a bednu od přístroje. Ale turisté dál chodili, snažíce si prohlédnout aspoň část destičky. Až při asi čtvrtém vytyčování jsem pochopil – američtí turisté nejsou až tak moc amatérskými astronomy, ale mají „Pražský poledník“ uveden v turistickém průvodci. Jestlipak si potom zajdou do Týnského chrámu, kde má náhrobní kámen astronom Tycho de Brahe?
Dobrá, při následujícím měření jsme poledník opustili, udělali jsme si stanovisko přímo na Husově pomníku, na kruhovém podstavci pro kladení věnců. Ještě jsme ani nezačali měřit, když přišla policejní hlídka, co že tu provádíme. Když jsem se potom na Tarase podíval, ani jsem se jim nedivil. Metr a půl nad plochou náměstí s přístrojem vypadal, jako by přistával v létajícím talíři. Tož takové jsou zážitky z Prahy.
Jiří Rambousek, zeměměřič a kartograf